Nekrolog za Jiřím Durichem

     V pátek 23. září zemřel ve věku 92 let pravnuk Josefa Düricha – Jiří Dürich. Jiří Dürich se narodil 9. června 1930. Jeho otcem byl ing. Miloš Mejsnar, popravený nacisty za odbojovou činnost v roce 1944. Protože otci i mamince Jiřího Düricha bylo v době jeho narození 19 let, nebylo jím umožněno se vzít a Jiří dostal příjmení po mamince, vnučce Josefa Düricha. Jiří Dürich vyrůstal v jižních Čechách, kde se oženil a založil rodinu. S manželkou vychoval 4 děti. V 60. letech minulého století se Jiří Dürich s rodinou přestěhoval do Mladé Boleslavi, aby se mohl postarat o babičku Mejsnarovou. Jako technik vykonával vedoucí funkce v mnoha podnicích.

     Po odchodu do důchodu se začal věnovat památce svého praděda a jeho rehabilitaci. Jeho praděda Josef Dürich (1847 – 1927), klášterský mlynář, byl dlouholetým starostou naší obce, i starostou mnichovohradišťského okresu. Několik volebních období vykonával i funkci poslance Říšské rady ve Vídni. V roce 1915 na výzvu T. G. Masaryka odjíždí do emigrace, kde se jako místopředseda Československé národní rady připojil k Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi do odboje za vznik samostatného Československa. Měl velké zásluhy na vznik našich legií v Rusku. Pro neshody především s E. Benešem a M. R. Štefánikem byl z Československé národní rady v roce 1917 vyloučen a do již svobodné vlasti se vrátil začátkem roku 1919. Byl téměř zapomenut. V roce 1923 ho však přijal prezident T. G. Masaryk, vrátil mu titul místopředsedy Československé národní rady a byl částečně rehabilitován. Když v roce 1927 v Klášteře Hradišti nad Jizerou zemřel, byl mu v naší obci uspořádán státní pohřeb.

     Jiří Dürich mnoho let popularizoval památku svého praděda, shromáždil obrovské množství materiálů, které s pozůstalostí Josefa Düricha předal do mnichovohradišťského muzea. Byl iniciátorem velké konference o Josefu Dürichovi. V letošním roce završil svoji práci vydáním monografie o svém pradědovi. Každoročně se také s rodinou účastnil 28. října společně s obecním úřadem a místními spolky položení kytic na hrob svého praděda.

     S Jiřím Dürichem jsem měl čest mnoho let spolupracovat a velmi jsem si ho vážil. Vzpomínám si na poslední setkání na jaře letošního roku, kdy mi přivezl onu monografii, kterou vydal vlastním nákladem. Více než 2 hodiny jsme diskutovali o mnohých tématech. Byl stále pln elánu. Poté odjížděl jako každý rok na léto na chalupu do jižních Čech. Netušil jsem, že to bylo naše poslední setkání. Zpráva o jeho úmrtí, kterou mi zaslala jeho dcera, mě velice překvapila. I přes vysoký věk byl totiž stále ve výborné kondici fyzické i duševní.

     Jiří Dürich se stejně jako jeho praděda Josef Dürich nesmazatelně zapsal do života naší obce. Čest jeho památce!

                                                         PhDr. Jaromír Jermář